Proč se tak díváš
povíš mi?
A nebo ne.
Světlo ve svých očích míváš
posvítíš mi?
Raději ne.
Občas s chvěním v hlase zpíváš
zazpíváš mi?
Proč ne?
Ve snech se mi nerozplýváš
opravdu zdáš se mi?
Kéž by ne.
Štěstí kolem sebe vídáš
nabídneš mi?
Děkuji, ale dnes ne.
Je pozdní večer – a zítra máj -
ten první máj, měl být lásky čas.
Slza z nebe – na náš světa kraj,
je nás tu hodně, však jsme sami zas.
O lásce vítr vzduchem pěl,
my bránili se, doma v tichosti.
Ten zpěv však krajem zněl
a my topili se v tajnosti.
Když kapky rosy
stékaly nám po tváři
my smáli se a doufali
ve světlo, které nezáří.
Tak v nečinnosti, zoufalí,
bodáme jak vosy.
vše jako na talíři
jsme obslouženi
tvořeno namalíři
jsme spokojeni
oči přimhouřené
jen ať dobře je
mušky nevidíme
i sníme je
když nám ty pláty berou
oči nevěří
vím, že Tě také derou
když je čas k večeři